Souss Massa

Národní park Souss Massa (Sús Mása) je co co do významu a doby vyhlášení druhý v pořadí hned za parkem kolem nejvyšší hory Atlasu Troubkal. Vznikl v 90. letech minulého století, pak dlouho nic a po roce 2000 se vylíhlo dalších dvanáct národních parků. Maročané pochopili, že si své bohatství musí chránit.

Vstupné se zatím neplatí. K dispozici se nabízejí průvodci. 250 dh 1 - 2 hod. První invazi jsem odrazila, ale pak mě přesvědčil Mohamed. Není sezóna, tak mě doprovázel jen za sto dirhamů skoro celý den. Šli jsme k deltě řeky Sous. Voda je čisťoučká a pořádně teče. Když jsem chtěla přeplavat, Mohamed se jen usmál a lišácky řekl, ať to zkusím. Zkusila a nepřeplavala. Viděla jsem nějaké ptáky, vzácného ibise a další, ale moc to nerozlišuji, a tak jsem ani neocenila, že je Mohamed umí vyjmenovat v několika jazycích, vč. španělštiny.

Pak jsme šli asi 15 kiláků mezi mořem a pouští do vesničky Tifnid, kde mi sliboval gazely a antilopy. Moc jsem mu nevěřila, a taky jsem žádnou neviděla, ale skutečně tam jsou. Do této oblasti patří. Bohužel byly vyhubeny a sežrány a teď se je snaží znovu nasadit do této podivuhodné krajiny.

Cestou jsme se stavili v pobřežních jeskyních na čaj u jeho přátel, kteří tu byli na rybách. Ani nevím jak, dostávám se do prapodivných situací, jako že jsem sama v jeskyni, daleko od civilizace, s bandou muslimů, kteří pijí kořalku.

Uprostřed pustiny jsme potkali muslimský hřbitov. Teritorium obehnané zdí, žádné hroby, nic. Nebožtíci se zahalí do bílé látky a odevzdají zemi jen tak, bez rakve. 

Tifnid je pidivesnička s pidizátokou mezi oceánem a "Malou Saharou", mimo veškerou civilizaci, tedy až na silnici, která ji spojuje s hlavní tepnou N 1. Neodpustím si poznámku, že silnice v Maroku jsou mnohdy lepší než u nás.

Mohamed celou cestu povídal o berberské kultuře, o víře, o ženách. Co říkal, je v cestopise.