Taroudant

Tarduant je od Agadiru něco přes 80 km. Silnice jsou dobré, řekla bych, že v daleko lepším stavu, než ty naše. Občas jsme se proplétali městy. Vždycky je na co koukat. Cesta trvala asi hodinu a půl, fixní cena za místo je 34 dh. Do pětimístného vozu se vleze šest pasažérů a jeden řidič. Masakr. V tzv. petit taxi, tedy nesdíleném, se jede pohodlněji, ale nejméně za 250 dh.

Tarudant mi dopoledne do oka zrovna nepadl. Prý malý Marakéš! V Marakéši jsem neměla tu čest pobýt, ale představuji si ho jako Fez (cestopis zde, foto na https://vytahni-paty-maroko.webnode.cz/fez/)nebo Meknés, takže exoticky a zajímavě. Spletité mediny, úzké uličky, pestrý mumraj, lidi, osli. Tady mi to přišlo modernější, přehlednější. Ani zabloudit se mi nepodařilo! Krátce jsem koukla na berberský souk (súk), arabský súk, dala jsem si polívku a vypadla do vesničky Tiut, která disponuje kasbou, kde se v 50. letech natáčel film Ali Baba a 40 loupežníků...

Zpátky jsem se vrátila pozdě odpoledne. Z grand taxi jsem vystoupila před famózní tarduantskou hradbou. Než jsem se rozkoukala, měla jsem na krku fešáka s jeho bonžůrmadam, sa va, že mě za 70 dh povozí po městě ve své bryčce tažené koníkem a hodinu bude dělat všechno, co mi na očích vidí, hlavně že mi ukáže ty nejlepší krámy. "Tak za pade a no shops, ok?" Blbé bylo, že jsme nemohli najít společnou řeč. Mluvil berbersky, arabsky, francouzsky a jen pár slov anglicky, takže výklad byl velmi jednoduchý. Přesto se snažil ze všech sil. Byl fajn, ukázal mi město, vylepšil mu reputaci a vyklopil mě přímo u taxíku domů.