Surfování

Tenhle příběh (a ani fotky) mi nepatří. Autorkou je divoženka Simonka, o které se lze dočíst zde: https://vytahnipaty.webnode.cz/ocima-ne-obycejnych-lidi/

Simonka a její kamarád mají zálibu v krmení racků a v surfování. Do Maroka odlétli dva týdny přede mnou, takže jsme se minuli. Předkládám jejich verzi marockého příběhu.

Předávám slovo:

Rozhodli jsme se utéct Vánocům, ideálně do tepla za surfem. Rozhodnutí padlo poměrně rychle, cena letenek se zvedala každým dnem.

Nakonec jsme koupili za cca 4 tisíce zpáteční letenky z Vídně.

Přílet byl do Marakkéše, kde byl úžasný pohled na Atlas a první náznaky tepla. Náš plán byl přesunout se co nejrychleji směrem do Agadiru a dále do surfařské vesničky Taghazout, kde jsme již měli domluvené ubytování.

Marakkéš na nás byl moc všeho, moc smradu, moc hluku a lidí co se Vás snaží uhnat na jakékoli zboží a vytáhnout z Vás co nejvíc peněz.

Ubytování jsme měli sice levné, krásné přímo v medině, ale i tak bych tam nezůstala déle.

Přesun do Agadiru proběhl autobusem naprosto suprově (já většinou hnedka v dopravním prostředku usnu). Po nahánění různých taxikářů jsme dojeli do Taghazoutu, kde jsme měli naprosto bezkonkurenční ubytování nad oceánem jako poslední dům. Jídlo se servírovalo na terase s výhledem a zvukem oceánu.

Celý týden jsme surfovali, konečně nastal i nějaký progres kdy sami už chytneme i greenwaves. Náš guru učitel byl klasický vyhulený Maročan, ale surf si užíval. Když se Vás lektor zeptá, zda mu chvíli nepůjčíte prkno, nedělejte to, už ho z vody nedostanete a vy už tímpádem nesurfujete.

Taghazout je malá vesnička složená ze spousty surfshopů, levného ubytování a restaurací pro hladové surfaře. V okolí je asi 11 surfspotů, my jsme byli asi na čtyřech. Výběr probíhal vždy ráno podle vln a kolik se shromažďuje lidí na pláži.

24.12 jsem chtěla trávit štědrovečerní večeři na oceánu, plán byl jasný, sehnat pivo (tzn. zpět do Agadiru a najít, kde se dá koupit alkohol, v tom jsme už byli docela zběhlí), zjistit, kdy zapadá slunce a připravit se.

Cca kolem 17:30 jsme se soukali do neoprenů a šli dolů pod ubytování překonat poměrně velké a silné vlny, abychom si mohli užívat západ slunce a pít u toho pivo. Byly to naprosto boží Vánoce jiným způsobem. Tělo nás sice už bolelo a síla na zápasení s vlnami už taky nebyla jako první dny, ale kdo může říct že na Vánoce pil pivo na surfu místo večeře.

Jeden den jsme si dali pauzu a jeli do Paradise Valley jen tak lenošit mezi skály k vodopádu. Náš guru s sebou vzal magic stick, nacpal do ní CANNABIS a zábava začala. Účastnily se i naše nové kamarádky: Belgičanka japonského původu a Anglánka, co se poznaly v poušti v Chille v Atacamě - strašně hezká story. Musela jsem dokoupit nějaké tekutiny u místních, co měli přistavěný stůl, ruční mačkač pomerančů a špinavý škopek s vodou na mytí nádobí. To byla velká odvaha a velký risk. Žízeň po hulení je třeba uhasit.

Ve zkratce: Dovolenou jsem si užila a domů se mi moc vracet nechtělo. Celkově jsme v Maroku strávili cca 10 dní a doporučuji každému, kdo chce zkusit surfcamp.

Doma nás už čekala zima a pracovní povinnosti, v mém případě dát výpověď a nyní se již připravuji na novou cestu do Sydney :)